Mí malí přátelé

2. srpna 2018 v 15:17 | Maggie Veggie |  Zvířecí kamarádi

V tomto článku bych vás chtěla seznámit s přáteli mému srdci nejbližšími, a to s našimi čtyřnohými miláčky. Lásku ke zvířatům jsem ve svém životě nikdy nemusela nijak zvlášť pěstovat, protože byla vždy mou přirozeností. Úcta a obdiv k přírodě jsou pro mě naprostou samozřejmostí. Není to pouze nějaká naučená role, tak trochu si myslím, že jsem se s tímto kladným postojem ke všemu živému už narodila. Když se potřebuji uvolnit nebo si prostě jen spravit náladu, vždy vyhledám něco z darů Matky Země. Ať už se jedná o obyčejnou procházku někam do hezkého terénu, při níž jakoby se starosti zcela vytratily nebo je to právě hra s mými zvířecími kamarády. Někdy mi postačí ke spokojenosti i pohled na krásnou, drobounkou kytičku, a vím, že je vše, jak má být.
Doufám, že lidí s podobným přístupem k přírodě je ještě stále dost, protože jinak by dle mého názoru jakýkoli vývoj civilizace postrádal svůj smysl, kdybychom ve svých myslích a srdcích především, zapomněli na svůj dávný prapočátek.
I já samozřejmě ráda používám moderní techniku. Ať už se jedná o dnes tak banální věc, jako je mobilní telefon nebo třeba i elektrickou kytaru, na kterou si občas s radostí zahraji. Myslím si, že popřít dění okolo sebe a zcela se odvrátit od výdobytků civilizace není zrovna to nejrozumnější řešení, jak se navrátit ke kořenům. Každá mince má dvě strany, a to jak, s věcmi naložíme, záleží pouze a opět na každém jednotlivci. Nicméně představa, že by se časy budoucí měly odehrávat pouze v rámci virtuální reality, mi taky nezní zrovna lákavě.
Myslím si, že veškerá existence je jednoduše a prostě založena na principu rovnováhy čili harmonie. A jsem přesvědčená o tom, že ji najdeme úplně všude. Někdy tedy stačí se pouze tomu věčnému balancování z jedné strany na druhou trošičku přizpůsobit a pak by to mělo vše jít lehčeji a mnohem lépe.
A koho, že vám to dnes vlastně představuji?



Takže pěkně postupně dle věku:

Čivaví kluk Artuš, kterému ovšem nikdo neřekne jinak, než Artíček. Přiznávám se, že je mému srdci nejbližší. Žijeme spolu již pět let a za tu dobu máme již tolik zážitků, že by se z toho pomalu dala napsat i kniha. I když je Artíček malý vzrůstem, tak jeho výškový handicap plně vynahrazuje jeho velikánské srdíčko, do kterého se vejde každý, kdo ho má opravdu rád a je na něho hodný. Jednoduše: Je to moje Zlatíčko.







A dále tu máme jednu vykutálenou kočičí rodinku. Kočičí mámu Micinku a její dva drobečky, Mikeška a Lindu. Kocourek je ten větší a kočička ta menší. Všichni tři jsou naprosto úžasní a musím říct, že Micinka je úplně vzorová maminka.




Doufám, že vás můj dnešní článek potěšil a třeba i zvedl náladu.



Maggie Veggie Usmívající se



 


Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 16:34 | Reagovat

Zvířata jsou super :) Já ráda trávím čas se třema kozama <3

2 Janina Janina | Web | 5. srpna 2018 v 17:57 | Reagovat

Já jsem pejskařka :-P a z těch menších psích plemen mám nejradši Jorkšíry :-D ale Artuš je krásný... i ty kočičky ;-) děkuju moc za všechny milé komentíky :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama